Přiznávám, že jsem velkým fanouškem Lékařů bez hranic. Ano, možná je až trochu nekriticky obdivuju a fandím jim, protože prostě pro mě osobně jsou to hrdinové. Kdysi dávno jsem sama s medicínou koketovala, ale nakonec se mi zdálo, že se k tomu nehodím, takže možná odtud pochází moje zapálení pro tuhle instituci a všechny odvážné, kteří do toho jdou.
Můj Ježíšek se letos naprosto skvěle trefil a nadělil mi knihu, o jejíž existenci jsem do té doby neměla sebemenší tušení - Mise Afghánistán od Tomáše Šebka.
Tomáš, jinak lékař z Nemocnice na Františku, vyjel do Afghánistánu celkem dvakrát, svoje zkušenosti popisuje v téhle knize, vše navíc doplněno fotkami.
Nutno říci, že jsem si zezačátku musela trochu zvyknout na styl psaní (jde v podstatě o přepis blogu), často je to trochu moc odborně-technické, lékařská hantýrka převládá a někdy se člověku může udělat špatně při popisu zranění, operací a taky situace lidí tam. Ale to o čem píše je prostě neuvěřitelné. Naprosto syrově a na rovinu popisuje zranění a zážitky z válečné zóny, podělí se se čtenáři o smrt pacienta i radost ze záchrany jiného. Přiložené fotky jsou často drastické.
Zjistila jsem, že už předtím byl na Haiti, takže se chystám i na knihu odtamtud (ačkoli prý není tak dobrá).
Určitě to není na Nobelovu cenu za literaturu, ale pro mě osobně velký zážitek. Jo a jako bonus koupí knihy podpoříte Lékaře bez hranic.
Žádné komentáře:
Okomentovat